„Dělat ve volném čase něco smysluplného pro druhé.“ „Růst v duchovním životě spolu s druhými.“ „Dát svému životu zřetelný rytmus.“ Tak zněly hlavní motivace lidí, kteří se rozhodli žít v jedné z křesťanských komunit, které jsem v Nizozemí navštívil. Rostoucí obliba komunitního bydlení je jeden z jevů, který doprovází hledání nových forem církevního života. V dnešním díle našeho malého průkopnického seriálu proto několik těchto komunit navštívíme.

Jak vypadá typický účastník nedělních bohoslužeb v našem sboru?

Upatlané ruce, přítomný okamžik, šťastné chuťové pohárky a ticho. To jsou moje první asociace, když přemýšlím o průkopnickém místě, které bych vám nyní rád představil. Jmenuje se Gist (holandsky „kvasnice“) a mezi nizozemskými průkopnickými místy patří mezi ty, která svou praxí i teologií navazují na klášterní spiritualitu. Kombinaci kontemplativní modlitby, mystiky a řemeslné práce Gist ještě doplňuje o dávku experimentování – a to jak praktického, tak teologického.

Jakkoli jsou průkopnické projekty velmi různorodé, jedna z možných kategorií by mohla znít „komunitní kostely“ – tedy místa, která jsou pevně zakotvena v souřadnicích lokálního života, jeho potřeb, lidí a příběhů. V dnešním díle našeho malého průkopnického seriálu bych vás proto rád vzal na návštěvu dvou společenství, která spojuje právě zájem o lidi žijící v jejich bezprostředním okolí.

Sloužit druhým a šířit evangelium – to jsou nepochybně dvě z těch nejzákladnějších poslání křesťanů ve světě. Zatímco v diakonické službě se my, evangelíci, cítíme většinou docela silní v kramflecích, ohledně misie či evangelizace si často klademe mnoho otázek. Ať už je to ale, jak chce – do obou oblastí nyní vnáší nový vítr průkopnictví.