Energie komunitního bydlení

24. února 2025

„Dělat ve volném čase něco smysluplného pro druhé.“ „Růst v duchovním životě spolu s druhými.“ „Dát svému životu zřetelný rytmus.“ Tak zněly hlavní motivace lidí, kteří se rozhodli žít v jedné z křesťanských komunit, které jsem v Nizozemí navštívil. Rostoucí obliba komunitního bydlení je jeden z jevů, který doprovází hledání nových forem církevního života. V dnešním díle našeho malého průkopnického seriálu proto několik těchto komunit navštívíme.

Energie komunitního bydlení
24. února 2025 - Energie komunitního bydlení

Doma mezi lidmi

Stojím na střešní terase bytového domu, kolem dokola se rozprostírá působivé panorama nizozemského Rotterdamu. „S tímhle výhledem musíte mít pěkně dlouhý seznam zájemců!“, říkám užasle Itte, jedné z obyvatel komunity zvané Hart voor West („Srdce pro Západ“ – tedy pro jednu z rotterdamských čtvrtí). „No, komunitní život není jen o grilovačkách na střeše – krom toho tady beztak stále prší,“ směje se Itte. „Máme řád, podle kterého fungujeme. Od pondělí do čtvrtka se potkáváme ráno a večer ke krátké modlitbě. Jeden nebo dva dny v týdnu pak každý z nás dobrovolničí v našem komunitním centru.“

Hart voor West – to jsou nejen čtyři patra, kde v bytech žije komunita asi dvaceti pěti lidí všech věkových kategorií a životních příběhů, ale taky přízemí, které slouží k pořádání bohoslužeb (v neděli podvečer), alfa kurzů či biblických klubů pro děti. Explicitně křesťanské aktivity se zde ale také organicky prolínají s téměř non-stop provozem partnerského komunitního centra pod necírkevní hlavičkou Thuis in West („Doma na Západě“). To zve obyvatele okolní čtvrti na širokou škálu aktivit, které se snaží být odpovědí na některé z lokálních palčivých problémů: od programů, zaměřených na udržitelnost (např. „Repaircafe“, které slibuje, že než dopiji šálek kávy, opraví mi šikovný dobrovolník židli či vysavač), přes iniciativy na boj s chudobou (dluhová poradna) nebo se samotou (kurzy šití).

„Některé aktivity vedeme my z komunity, kromě toho ale také máme pár lidí na částečný úvazek – třeba faráře nebo sociální pracovníky,“ vysvětluje mi Itta. „Město je za nás rádo, vidí, kolik toho společně dokážeme. Život v komunitě není pro každého, ale já už tu žiju šest let – a stále mě to moc baví!“

Forem je mnoho

Kdo hledá klidnější způsob sdíleného života, najde v Nizozemí i další možnosti, jak spojit společenství, osobní pocit užitečnosti a duchovní růst. Např. společenství kolem farmy De Meent se věnuje ekologické výrobě potravin pro sociální aktivity amsterdamské pobočky Diakonie. Je to „win-win“ pro několik stran: 32 hektarů zemědělské půdy je opečováváno co nejudržitelnějším způsobem; lidé z komunity tráví svůj volný čas venku a smysluplně; diakonie vaří z kvalitních a lokálně vypěstovaných plodin; a navíc je na farmě vždy místo pro všemožné „lidi bez papírů“ – např. uprchlíků, kteří čekají na vyřízení všeho potřebného, či lidí bez domova, kteří propadli sítem sociálního systému.

Rozjímaní nad rostlinami

Rozjímání nad rostlinami na farmě De Meent.

Klášter Egmond

Klášter Egmond-Binnen.

Výrazně roste také zájem o život v klášterních komunitách. I zde je paleta široká – od možnosti půlročních stáží až po závazek dlouhodobého bydlení a přijetí spoluzodpovědnosti. Např. v klášteře Nieuw Sion (Nový Sión) vzniklo po odchodu původní trapistické komunity nové ekumenické společenství rodin, které stále udržuje rytmus denních modliteb, pořádá veřejné meditativní či poustevnické aktivity a spolu s širší komunitou dobrovolníků o rozlehlý klášter pečuje.

 

Městská komunita propojující sousedy, farma usilující o udržitelnost nebo starý klášter s pevným rytmem modliteb – všechny tyto formy společného života ukazují, jak rozdílně může všední křesťanská spiritualita vypadat. Vše ale spojuje radost z toho, že člověk není sám – a sdílený pocit prohloubeného smyslu každodenního života. Možná proto se v Nizozemí stále více lidí na část života vydává cestou, která spojuje víru, společenství a službu druhým.