Mezi kvasnicemi a spiritualitou

Sedíme ve starém klenutém sklepě v centru Amsterdamu a vzduch je provoněn čerstvě namletou kávou z pákového kávovaru. Žádný „evangelický čaj“, tady si na kvalitu požitku očividně potrpí. „Ano, to je vlastně něco jako naše moto,“ přizvukuje mi Maarten Vogelaar, zakladatel Gistu. „Zakoušet Boží lásku na vlastní kůži – doslova!“ Pokračuje krátkou úvahou: „Jsme zahlceni digitálním obsahem, který nás odvádí od skutečného fyzického světa a od toho, kdo jsme. Zvláště v dnešní době je proto poselství, že Bůh mezi nás přišel v těle jako člověk, nesmírně osvobozující. Bůh je součástí tohoto světa se všemi radostmi a bolestmi, které k tomu patří. Proto obnovené formy staré křesťanské spirituality tak dobře zapadají do dnešní uhoněné doby. Skrze meditaci, řemesla a třeba i jógu můžeme zakoušet Boží přítomnost svým vlastním tělem.“

Sám brzy uznám, že na tom něco je. Když se mé prsty znovu a znovu zabořují do lepkavého těsta a tvarují z něj bochánek chleba; když spolu s ostatními účastníky jednodenního výjezdu na nedalekou farmu sedím u lánu kvetoucích fenyklů a „naslouchám“ tomu, co mi říkají o Bohu; když odstartuji kvasící proces a pak konečně po několik týdnech ochutnám výsledek tohoto zázraku „obrácení vody v pivo“ – tak jednoduše cítím, prožívám, dotýkám se, jsem. Beze slov jsem přítomen životu. A jak věříme, tím pádem i Životu. Stejně jako ty kvasnice je i Bůh všude, v každém kousku bytí – a na nás je být Boží přítomnosti přítomni, nenechat si ji mezi těmi neustále kmitajícími a „scrollujícími“ prsty proklouznout, žít s pozorností k tomu, co je tady a teď.

„Chodí k nám nejen hodně duchovních hledačů, ale i farářů a pracovníků diakonie – asi pro ně bývá příjemné prožít někdy spiritualitu trochu jinak,“ říká mi opět ve sklepě Maarten. Přikyvuji a dodám, že jsem si všiml, že jejich otevřený a na prožitek zaměřený způsob práce přitahuje také mnoho lidí, kteří v církvi zažili zklamání nebo hledají, jak svou víru prohloubit a dostat více do kontaktu s běžným životem. „Žijeme v době, kdy nám církve ani vláda už neříkají, jak přesně máme žít či věřit. Vidím to jako příležitost naslouchat své vlastní zvědavosti a nechat svůj vnitřní duchovní život „vykvasit“. Rádi bychom, aby Gist byl místem, kde člověk může autenticky najít sám sebe,“ doplňuje Maarten.   Kromě praktických a duchovních kurzů také Gist každé dva týdny pořádá komunitní večeři, doplněnou o jeden z kontemplativních druhů modlitby – např. modlitbu v tichu, rozjímání nad biblickým či jiným textem či modlitbu, do které je možné více zapojit lidské tělo. Sklepní prostory pod úrovní rušného města přirozeně zvou nejen k sestoupení do vlastního nitra, ale i k duchovnímu rozhovoru s druhými. Kolem aktivit tak vzniká pevné společenství – a troufnu si říct společenství skutečně církevní, ač třeba hodně jinak, než jak jsme na to zvyklí.

Maarten s cedulí, která říká: "Pivo je důkaz, že Bůh nás miluje a chce, abychom byli šťastní."

A co by Maarten vzkázal do Česka? „Čtěte Halíka,“ uzavírá s širokým úsměvem.