Na skok za evangelickými průkopníky v Amsterdamu

Naše církev již několikátým rokem podporuje rozvoj takzvaných průkopnických míst. A pokud jsem porozuměla dobře tomu, co je esencí průkopnictví, tak je to právě hledání cesty, jak tyto dimenze propojit. A to mi přijde OPRAVDU ZAJÍMAVÉ.

Slyšela jsem, že inspirace pochází například z Holandska, a tak jsem při své pracovní cestě do Amsterdamu zavítala na několik průkopnických míst. Mnohá z nich jsem objevila díky doporučení pražského seniorátního faráře Jordana Tomeše, který v Holandsku nějaký čas žil a tématem průkopnictví se v naší církvi zabývá.

A tak se vám nyní pokusím zprostředkovat několik zážitků a postřehů z mých lednových návštěv.

Eltheto Church: Láska a bratrství prochází žaludkem

Přijdete vpodvečer do kostela, dostanete zástěru a stanete se součástí týmu kuchařů, kteří vykouzlí za dvě a půl hodiny lahodnou hostinu pro 80 příchozích, kteří by jinak neměli plnohodnotné jídlo, žádné jídlo nebo by jedli sami. Eltheto Church je příkladem jednoduchého, ale velmi konkrétního modelu služby sousedství. Každé pondělí zde probíhá vaření pro potřebné, na kterém se podílí přibližně patnáct dobrovolníků.

Přichází kolem sedmdesáti až osmdesáti lidí. Vše umožňuje zázemí velmi dobře vybavené kuchyně a spolupráce s firmou Netflix, která dodává suroviny, které již nemůže využít ve své kancelářské jídelně, ale které jsou stále v dobré kondici pro uvaření kvalitního tříchodového pokrmu.

Radost z toho, že během pár hodin je možné nejen společně pohostit mnoho potřebných lidí, ale také navázat nové vztahy a zasmát se třeba u krájení čekanky či servírování křehoučkých kuřecích kousků na indický způsob, jsem měla obrovskou!

Večeře ve sboru Eltheto,
foto autorka článku

Hebron: Komunitní bydlení jako způsob sdílení živého společenství

Při nedělní bohoslužbě v Hebronu – sympatickém a pestrém společenství v poklidné čtvrti kousek od centra – jsem již podruhé narazila na téma komunitního bydlení. A tak jsem se pár nájemníků a zároveň členů sboru zeptala, jak taková bydlící komunita funguje. V tomto domě je asi 20 bytových jednotek, celý dům patří evangelické církvi, která byty pronajímá lidem, kteří hledají nejen příjemné bydlení, ale zároveň společenství sousedů, v němž mohou žít a podílet se na jeho fungování.

Jak to funguje v praxi? Třeba Yan a Anette tu bydlí se dvěma dětmi a Yan zrovna připravuje krátké vyprávění o svém výzkumu pro další nájemníky na středeční pravidelnou společnou večeři. Heide v neděli většinou otevírá sál, kde se konají bohoslužby (byty jsou nad ním ve stejné budově), a připravuje kávu. Jednou za týden společná večeře a v neděli večer společná modlitba lidí-sousedů-křesťanů, kteří tu bydlí. Možná to může být inspirace pro nabídku dostupného bydlení s přesahem?

Noorderkerk: Cesty, jak sloužit sousedství, když jsme v srdci města

„Narodil jsem se v Peru, moji rodiče tam působili jako misionáři,“ říká mi Dick Volters, zdejší průkopnický farář, a s lehkým úsměvem dodává, že klidně můžeme přejít do španělštiny, protože jeho angličtina prý není úplně stoprocentní. Usměji se, ale prozatím zůstávám u angličtiny. Mezitím ke mně přistupuje starší muž s konvicí a nabízí mi čaj. Je totiž pondělí dopoledne a v Noorderkerk právě probíhá Open Church – otevřený kostel.

Noorderkerk je evangelický sbor v samotném srdci Amsterdamu. V neděli se tu schází zhruba dvě stě padesát lidí z různých částí města, ale během týdne se lidé potkávají spíš v menších skupinách podle čtvrtí, kde skutečně žijí.

Dick je jedním ze dvou farářů na plný úvazek. Zatímco jeho kolega se věnuje především vnitřnímu životu sboru, Dick má na starosti něco, co by se dalo nazvat hledáním nových cest – misijní a průkopnické aktivity. Vzpomíná, že na začátku, zhruba před osmi lety, stála otázka: Jak můžeme sloužit sousedství, ve kterém kostel stojí?

Když o tom Dick mluví, nepůsobí to jako hotový model, který by se dal jednoduše přenést jinam. Spíš jako proces, který pořád pokračuje. Proces, který pečlivě, ale odvážně skládá dohromady to, co mu bylo dáno – strategické místo v centru města, historickou budovu kostela, zapojení členů sboru i dobrovolníků a způsoby, jak zjišťovat, jaké potřeby lidé, kteří žijí kolem, mají. Možná právě to je na tom nejcennější – ochota zůstávat otevřený, naslouchat tomu, co se děje za dveřmi kostela, a znovu a znovu hledat, jak být skutečně přítomní.

Naslouchání, naše dary a možnost vykročit

Společným rysem těchto a dalších průkopnických aktivit je právě to, že se zrodily z naslouchání – tomu, co je potřeba, co chybí, co může vytvářet nové vztahy, blízkost, společenství. Někde je to večeře, jinde káva a rozhovor v otevřeném kostele, sdílená meditace, společné bydlení anebo třeba práce s těstem a pečení chleba, jako v projektu Gist = Kvasinky (o něm více někdy příště).

A také to, že ti, kteří byli na jejich počátku, dokázali objevit dary, kterými je Pán obdařil, aby jimi sloužili. A s vědomím toho, že je na cestu vysílá ten, který vede za ruku, sbalili si nejlepší výbavu, kterou našli, a vykročili do neznáma – s bázní, očekáváním a důvěrou.

A kam to táhne nás?

Barbora Komberec Novosadová, členka evangelického sboru v pražských Dejvicích