Sžili jsme se už se slovem „misie“?

Je chladné podzimní ráno a já si to šinu k pražskému kostelu U Jákobova žebříku. Přicházím brzy, máme ještě hodně práce. Vtom se v zatáčce objeví dodávka firmy Rohlík. Tuším, že cíl máme stejný. Kdo do něj dorazí dříve? Dám prostor dětské hravosti a závodně natáhnu krok. Stihnu ale až vykládku – tašky plné kávy, pečiva či drobných odměn pro naše hosty. Ve dveřích do kostela se srážím s dalšími členy organizačního týmu. Horečnaté přípravy již druhé celocírkevní konference o misii jdou do finále!

Daniela Hurtová; foto Vojtěch Nerad

Na loňském setkání jsme se s hostem Erikem Verwoerdem z Nizozemí zaměřili na průkopnictví – tedy na sdílení víry prostřednictvím nových forem církve a misie. Letos jsme se rozhodli otevřít téma práce s mládeží. Cítí se v našich společenstvích mladí lidé přijati a bezpečně? Rozumí vůbec našemu „kostelovému jazyku“? A jaké otázky si vlastně mladí kladou? Takto naši mysl nejprve zčeřila hlavní hostka konference, ředitelka festivalu UNITED ve Vsetíně Daniela Hurtová. Z jejích slov jsem přijal pobídku nebát se být s mladými lidmi emocionálně dostupný a spíš než hotové programy či rady do života jim nabízet svůj upřímný zájem a autenticitu. I to je misie: nečekat, že se mladí přizpůsobí našemu světu, ale hledat, jak být součástí toho jejich.

Po úvodní přednášce k nám do Kobylis přilétla smršť v podobě krátkých prezentací o tom, co se v různých koutech (nejen) naší církve na misijním poli děje. Čtyři minuty, pár rychlých slajdů a jedna hlavní myšlenka – takové bylo zadání pro smělé prezentující. A poradili si s tím výborně. Během hodiny jsme stihli dvanáct rychlých návštěv: od inovativních aktivit ve sborech přes rodící se nápady až po ryze internetové projekty. Inspiraci jsem si nabíral, až mi hlava přetékala.

biblická dílna Petra Slámy; foto Vojtěch Nerad

Naštěstí ale přišel čas na oběd! Společné jídlo také umožňovalo více se seznámit s účastníky. Všeobecné víření lidí podobně nadšených do misie a do hledání nízkoprahových forem církve mě naplňovalo velkou radostí. V tom vidím hlavní smysl podobných setkání: propojit se, povzbudit se, vyměnit si kus energie. Práce v našich sborech a komunitách se totiž paradoxně může stát samotářskou – člověk přetékající nápady se v nich snadno začne cítit sám; společenství si zvykne na jeho akčnost a bere ji jako něco samozřejmého. Když ale na konferenci vidím ty stejné ohýnky v očích druhých a mám prostor mluvit s někým, kdo mi rozumí – je to pomoc. Víc hlav víc ví. Víc zapálených srdcí rozdmýchává i mé stydnoucí uhlíky.

Po obědovém načerpání si každý mohl vybrat jednu ze čtyř dílen. Zatímco Petr Sláma nás vzal na exkurzi do jednoho (starozákoníci odpustí) obskurního příběhu, který ale překvapivě souvisí i s dnešní diskuzí o různých formách církve, jiní se mohli učit zakládat mládež, moderovat žhavou internetovou diskuzi nebo přemýšlet nad sborovým soužitím různých generací. A jelikož jedna várka dílen by byla málo, následovalo druhé kolo: na výběr byla tvorba na sociálních sítích, hledání průkopnických příležitostí, know-how o tom, jak přirozeně tvořit vztahy na našich akcích nebo ponor do kontemplativní modlitby. Kéž by se člověk mohl „rozčtveřit“ – ze zpětné vazby vím, že každá z dílen stála za to.

dílna Viktora Hojky; foto Vojtěch Nerad

Po závěrečné společné modlitbě a písni jsme se pak všichni vydali zpátky na svou cestu. Jak jsme ale právě v závěru zpívali – „dál přece nejdete sami“. Přinejmenším u mě tomu tak skutečně je: stále mě provází dojmy, rozhovory, tváře, otázky nebo i to, co se nám úplně nepovedlo. Převládá ve mně ale radost. Ano, jakkoli konference nebyla dokonalá a stále se máme co učit – tak skutečnost, že dva roky po sobě se kolem padesáti lidí z celé republiky rozhodne věnovat svou volnou sobotu církvi a misii, beru jako velkou věc.

Tak možná nám už to slovo „misie“ tolik nevadí. Možná jsme ho naplnili naším vlastním „evangelickým“ obsahem. Pro mě je v něm ukrytá touha sdílet evangelium v kontextu skutečného života, odvaha měnit zajeté způsoby přemýšlení či sborové práce i zvědavost, co lidé – ať už církevní či necírkevní – od církve potřebují.

A co misie znamená pro vás? Můžeme o tom hodit řeč – třeba nejpozději zase za rok!